"Církev, jak jinak, využívá jedněch i druhých, lhostejno, která církev, ale katolickou znám až příliš dobře, než abych jí mohl v tomhle ohledu cokoli prominout, je ze všech nejprohnanější, hrabe kde může a největší část peněz vybírá od chudých a nejchudších. Ale ani těmto chudým a nejchudším není pomoci, tvrzení, že by to mohlo být jinak, je nejrozšířenější lží, již se dovídáme především z úst politiků. Chudoba je nevykořenitelná, a kdo by ji chtěl vykořenit, nezamýšlí nic než vyhubit lidi jako takové a vyplenit přírodu jako takovou. Čím vyšší a větší jsou obnosy, které má prohnaná sestra rozdává, tím větší a ďábelštější je její výsměch, kdo jej jednou v souvislosti s jejími dary slyšel, ten ví, kolem čeho se svět točí. Já jej slyšel tolikrát, že už ho dál nemohu poslouchat. Lidé ustavičně mluví o tom, že by měli nalézt cestu k druhým a k bližnímu, jak také bez ustání při vší ničemnosti svých falešných pocitů říkají, ačkoli jde jedině a především o to, jak nalézt cestu sám k sobě, každý ať hledá především sám sebe, a protože cestu k sobě doposud málokdo našel, je nepředstavitelné, že by některý z těch miliard nešťastníků nalezl cestu k druhým nebo k bližnímu, jak celí uslzení říkají ve svém sebeklamu. Svět je natolik bohatý, že si může dovolit všechno, v tom mu však s plným vědomím zabraňují politici, kteří ho ovládají. Volají o pomoc, a přitom denně jen na zbrojení vyhazují z okna miliardy a není jim stydno."
.
.
.
.
.
"Lidé mají psa a jsou jím úplně ovládáni. Ani Schopenhauerovi nevládla jeho hlava, ve skutečnosti ho ovládal jeho pes. To mě skličuje víc než cokoli jiného. Schopenhauerovo myšlení neurčovala jeho hlava, nýbrž jeho pes, nikoli jeho hlava nenáviděla Schopenhauerův svět, nýbrž Schopenhauerův pes jej nenáviděl. Nemusí to znít šíleně, když řeknu, že Schopenhauer neměl na krku hlavu, ale psa. Lidé milují zvířata, protože už nejsou schopni milovat sami sebe. Ti, jejichž duše je víc než nízká, si drží psy a nechají se jimi tyranizovat a nakonec úplně zničit. Ve své nízké, koneckonců nebezpečné licoměrnosti staví psa na první a nejvyšší místo. Spíš by před gilotinou zachránili svého psa než Voltaira. Dav chce psy, protože mu v nejhlubším nitru ani nestojí za námahu být sám se sebou, což v skutku vyžaduje duševní velikost, já nejsem dav, celý život jsem byl proti němu, a o psy nestojím."
.
.
"Jen se zamysleme, jak by svět vypadal, kdybychom takzvanou lásku ke zvířatům alespoň jednou omezili a několik málo procent ve prospěch lásky k lidem, přirozeně také jen takzvané."
Žádné komentáře:
Okomentovat