probudila jsem na lůžku se zkřivenýma nohama. do nosu mě praštil óder žlukliny ze zvalchovanýho nepovlečenýho polštáře s velkýma zahnědlýma flekama. zajela jsem do sádrokartonové koupelny obložené pravděpodobně ještě azbestem. studená voda na studených kachličkám mi byla obzvlášť nepříjemná. byl to pocit jako byste snad stoupli do cizí moče. sednout si na bobek do smaltované našedlé vany nepřipadalo v úvahu. už jen to, že jsem tam musela stát bosky a představa, že se tam prostřídalo několik set odporných lidí s plísní na nehtách ve mě bobtnala jak pšeničný pivo. smyla jsem ze sebe všechnu tu špatnost, která na mě ulpěla během spánku. sešla jsem dolů na snídani a čekala, kdy se objeví ti tři mamrdi, aby mi mohli řádně zkazit ranní klid z jakžtakž kultivované snídaně.
přišli až jsem dojídala poslední sousto ztvrdlýho rohlíku. rychle jsem odnesla talíř na odkládací pult otřenej nakyslou hadrou. M1 bouchnul loktem o nádrž s vodovým čajem a čekal až se přikolíbá místní kuchařka. tohle byla kuchařka typu Matka Kuráž. jmenovala se Liběna, měla vous a neuvěřitelně sloupovitý lýtka. Liběna smrděla chlapským potem a u ohybu pravé ruky měla velké 3D znaménko s velkou černou štětinou. to byl taky důvod proč jsem nikdy nemohla šlichty, které nalívala na talíř pozřít do konce. všechna strava, která se tam podávala byla v tekuté podobě. myslela jsem prostě pokaždé na ten její ohavný chlup a přemýšlela, jestli by na vytrhnutí stačily zubařské kleště, anebo už ty pákové.
bez jakýkoli slov Liběna vytáhla zpod pultu kastl piv. M1 začal snídat a civěl po ostatních individuích a evidentně hledal mě, aby si ráno mohl pohladit své ego nějakou uštěpačnou poznámkou na moji osobu. sotva, co mě spatřil, rozešel se ke mě. jenže já jsem byla pohotovější a otevírala jsem lítácí dveře. vrátil se teda zpátky, protože od jídla se přece nechodí a odplyvnul si na zem. začal vyhlížet jiného nebožáka, na kterým si vybil svoji nemožnost, kterou si moc dobře uvědomoval.
o M2 mi M1 kdysi v hodně podroušeným stavu, což se dalo přepočítat na kastl piv a dva půllitry rumu, že s M3 udržoval jednu dobu milostný vztah. takto to pochopitelně neřekl. byl z hrubého zrna. Východňár, kterej se naučil velmi dobře mluvit česky. prej to na M3 zanechalo dost silný následky. prej se chtěla řezat, věšet, žrala prášky a zapíjela to chlastem, ale nikdy jí nic nevyšlo. od té doby mlčí. prej jí jeden chlápek chtěl zmlátit kvůli jejímu odpornýmu vzhledu a ona by se snad i nechala, stála a jen mlčela. ten chlápek chtěl potyčku a ne boxovací pytel zadarmo.
z vestibulu jsem vyrazila ven, bylo ještě docela chladno, ale svítilo slunko. chvíli jsem myslela, že je ještě mlha, ale to mi vyvrátil puch z cigaret. natáhla jsem se na stůl po něčí krabičce, odpálila a šla dál po cestě. nikdo nic neříkal, spíš byli rádi. vždycky byl rád ten od koho jsem si cigaretu vzala. bylo mi to fuk. všichni vypadali stejně seschle, stejně prohnile, neodčerveně. jeden by se stal lesbou po delším pobytu v týhle díře. flákala jsem se po městě. chodila do univerzitní knihovny a četla si ve studovně, co mě padlo pod ruku. Mamrdům nikdy nebylo jasný, kde celej den můžu vězet. M1 byl první dny hned pohotovej a obrazil všechny pohostinství a putyky, ale nic. nikdy by ho nemohlo napadnout, že bych byla v budově kolem, které šestkrát prošel. moc dobře jsem taky věděla, že pro některý lidi jsou, věci, osoby, stavby cokoli prostě neviditelný. přesahují jejich možnosti vědění a oni je automaticky nevidí.
vrátila jsem se až k večeři. M1 už večeřel opřenej o nádrž s čajem. sotva mě uviděl, objal mě kolem ramen a začal vyzvídat, jestli už mě někdo dal. chlapi se začali neurvale řezat smíchy. při pohledu na ně jsem měla před očima obludy v jejichž mozcích, střevech a chámovodech byl jen a jen sliz rozdílných barev. M3 mi vyslala významný pohled, abych si přisedla. tupě jsem čuměla na igelitovej ubrus, kterej se na okrajích špínou a lety začal sám kroutit. chtěla jsem vypadnout, ale neměla jsem kam. neměla jsem peníze a vlastně snad ani šanci se někde upíchnout. M1 byl člověk, kterýho jsem nenáviděla, ale byla jsem na něm závislá. závislá, protože jsem mohla bydlet zadarmo jako on. vybíral si cokoliv, kde dělali hnusný ženský a obdělával je. no a ony mu poskytovaly služby, které byly v jejich možnostech. on nebyl náročnej, stál je dva kastle piv a nocleh. sem tam udělal něco navíc, že jim třeba pomohl v práci, ale to se nepřetrhl a stejně pak zasunul. chtěla jsem se ho zbavit. byl mi odpornej. jak jsem se tak dívala na ten zkroucenej ubrus... bylo rozhodnuto.
probrala jsem se opřená o smaltovanou vanu. bylo mi divně. žaludek na vodě. rozlepovala jsem oči a cítila podivnej pach. na kachličkách byly šmouhy krve. M3 seděla naproti mě s hlavou mírně na bok a upřeně se mi dívala do očí. nemusela se rozhlížet kolem. viděla jsem to všechno v jejích očích. jejich těla byly na kusy a všude. ve větrací šachtě. v bubnu od pračky. nacpaný pod parapetama. pod parketama, který byly vymletý. udělalo se mi zle, protože z těch dvou sraček kapala červená, jak jsem viděla v jídelně.
M3 se mi pořád dívala do očí, když jsem se do nich znovu podívala, telepaticky jsem jí řekla oukej, to je v pořádku, nikdo se to nedoví, sbohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat