diabolus in musica

"Ucho dávných národů vnímalo určité hudební intervaly jako nelibozvučné a považovalo je za nepříjemné. Klasickým příkladem hudební ošklivosti byl po staletí interval zvětšené kvarty jako například c-fis. Středověk pociťoval tuto disonanci jako natolik rušivou, že ji označoval za diabolus in musica. Nicméně psychologové vysvětlili, že disonance mají dráždivý účinek a mnoho hudebníků jich od 13. století využívalo k vyvolání určitých efektů ve vhodném kontextu."

Umberto Eco - Dějiny ošklivosti