mořská modř

chyběla. (značku mám strach zveřejnit)

Pjoni je hračička

ka-boom! včera jsem si v brněnském Boru užila hudební eargasm. Pjoni žánrově osciloval a navozoval metamorfózní stav. v průběhu jedné skladby jsem musela říct nahlas "evil".  byla by náramná škoda, kdyby preferoval vystupování výhradně ve dvojici s Ink Midgetem. lidé jeho tvorbu chtějí. bylo to vidět bezprostředně po performanci, Pjoni sklidil mnou očekávané ovace. sympatický je i svým skromným přístupem k děkování za zasloužený potlesk.

Cloud No Raisins rozhodně stojí za to podpořit (a nestojí to tolik), neboť taková intervence je vůbec potřebná k narušení přepážek žánrové xenofobie. škoda jen, že ty přepážky nejsou z azbestu.

Koupit Cloud No Raisins        


 a jen tak na okraj bych chtěla pochválit ženy, které byly v klubu, že jim to slušelo a mají vkus.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

lynchovskej sen

tuhle se mi z neděle na pondělí zdál sen. pravděpodobně ovlivněný výjevy z Mulholland Drive a nedělního představení Savannah Bay hraném ve sklepní scéně brněnského divadla.
byla jsem s Lukášem ubytovaná ve špinavým penzionu. takovým tom počesky typicky americkým. ubytovaní  se na chodbách zdržovali zřídka, výhradně za účelem potřeby něco "vyřešit" a oční kontakt byl prudérní. nosila jsem pánskou mikinu, rifle po jednom zedníkovi, které mi padaly níž než jsou boky. a L. měl bílé kalhoty se silnými černými pruhy. bylo to hrozně cool.
bílý prach se koptil při každém otevření dveří a došlápnutí komisňáků. podlaha z linolea se v rozích odchlipovala od stěny a ve středu byla řádně prošlapaná. na chodbách pach z balených cigaret, kyselého mužského potu a výparů z třídenního chlastaní piva a kořalek. na každém patře zavšivená křesla v hnědém a zeleném provedení. sicy prosezené téměř na péra a za opěradlem na stěně mastnej flek od hlav. škoda, že nikdy neuvidím, jak na něm vyvstanou kapky z mastnoty. takové unikum bych zpřístupnila veřejnosti a jako reminiscenci nechala zhotovit grafitovou desku se jmény těch, kdo zde bydleli déle jak čtyři roky.

do každého patra se dalo vyjít vnitřním, nebo venkovním schodištěm. vnitřní mě bylo zapovězeno. byla jsem díra, do které se to dalo strčit stejně jako kámošovi flaška vod chlastu doprdele. jenže na druhým schodišti vybírali výpalný výrostci. většinou jsem se v důsledku nedostatku peněz nedostala ani do 4. patra. ti zkurvysyni někdy stáli hned na třetím schodě po zaplacení první bandě. výhoda této cesty byla, že je nevzrušovaly dva hrbolky v pánské mikině, kterou jsem měla pořád na sobě. začala jsem ho hledat. ztratila jsem pocit bezpečí. měla jsem volný pohyb po budově, ale jakmile jsem ztratila ten punc toho, že od někoho jsem...

mé hledání trvalo dva roky. neměla jsem žádné denáry na výpalné. ven jsem přes vnitřní chodbu jít nemohla. po té době jsem vypadala jako stařena. mé tělo zůstalo ještě vitální, ale obličej se zvrásnil do pitvorné grimasy. vypadala jsem jako Jeffree Star bez make-upu. v pokoji byl cítit čpavek a puch z nedopalků a spálených chlupů z koberce. ležela jsem na betli v pánským vasilu, kouřila balený cígo, strašně odvařená, ve stavu "nemluvte se mnou" a v otevřených dveřích se objevily bílé kalhoty s tenkými černými pruhy...

Shabazz Palaces

tady ta psychadelika je nejlepším objevem. víc takových hip hopů!

http://www.youtube.com/watch?v=ajk0kEi41Vc

zvěřinová mija

betonová podlaha se třpytila pod klapotem mých podpatků
chuť dobrého alkoholu hřála u srdce
spřízněná s entitami, které mi nenakecal ten chytrák
ze zvěřinových hodů rovnou na Zverinu
ta MIA je fakt hezká žena
královna všech pěkných zadků a vkusu
vlasů, obličeje a určitě i dalších předností
a už když jsem cítila její ženskou vůni na svém polštáři volá mě ten kokot!

toxxxické uvědomělosti

"Musíš zavřít mozek a otevřít prdel." Hugo Toxxx

83

V muži si žena dovoluje přepych uvažovat o smyslu života, třebaže pro ni je taková otázka zcela nereálná, protože život dává, a kdyby neměl mít smysl, ztratil by se základní důvod ženiny existence a záruka jejího postavení ve světě. Ale ze všech těchto důvodů také ženy více milují své syny než dcery, dcery jsou jenom jejich replikou, kdežto synové jsou jejich slastným šílenstvím.

Point B - The Veld (2012)

30. ledna letošního roku vyšlo u Frijsfo Beats třetí LP hudebníka Point B s názvem The Veld. Nutno podotknout, že je to nejpůsobivější album, které jsem letos slyšela. Prozatím :)
Nejsem hudební kritik a především si na něj nechci hrát. Takže se nějakým informacím, že zde figurují kouřové prvky, že jde o jemný (chill) dubstep, vyhnu. Stejně všechny recenze jsou obšlehnuté sobě si navzájem.

Ze všech skladeb bych vyzdvihla Fossils a Fen.

Enjoy it!

Skladba Fossils:

http://www.youtube.com/watch?v=pgPic5r0q0o

sobotní rychna

na hraně hrají hranu o stole
v misce s vodou plavou žábra a plovací blány
kočka děkuje za ty dary
ona je new age
vidíš moc duh prolínat se přes sebe
kočka na dvoře
kočka v záchodě
kočičák na koberci
kocour ve skříni


červotoči a škampíci lezou z důlku všem ve Vaňkovce
vázne komunikace
infikované blafy odpadávají těm žroutům od držky
je to hnilobná krása
jak pomazané tělo vnitřnostmi a žaludeční šťávou
vydechujeme smrad
plodíme všechno, co v nás kdo zaseje
máme v sobě torzo psa
ale hlásíme se k PETA


hlavu v oblacích a kabelku na stanici
teatrální teritoriální terária
hrajeme, ucelujeme, uvězňujeme
sníme o ceckách a v rukou máme samé cetky
závidíme sex ostatním a oni nám
let's do it together!

emamamisu

Nehodnotné výkřiky do útrob kybernetického prostoru nám dávají pocit sounáležitosti a jsoucnosti. Tak přece jen nadešel ten nuzný čas, kdy je potřeba se vy(sy)p(s)at.

Proč všichni po třetím kusu tlachají že "Ema mele maso"? Ema je malá vole, ta má jen mísu!